Sinsheim & Speyer

DSCF6947.JPGRád bych se s vámi podělil o zážitky z akce, kterou jsme s Břéťou a mým kamarádem Martinem od jara plánovali a uskutečnili o víkendu 20.-21. června. Po loňské úspěšné návštěvě technického a leteckého muzea v Berlíně (dlužím článek), jsme objevili další zajímavá muzea v Sinsheimu a cca 35km vzdáleném Speyeru. Muzea leží cca 500km od Prahy a tak jsme naplánovali víkendovou akci s přespáním.

V sobotu brzo ráno jsme vyrazili v sestavě čtyř dospělých, jednoho dítěte a jednoho teenagera vyrazili autem směr Plzeň. Cesta probíhala v naprostém klidu po českých a německých dálnicích až do Sinsheimu. Technické muzeum se nachází hned vedle dálnice, takže jakmile jsme zahlédli vzlétat TU144 a za ním Concorde, bylo jasné, že nás navigace vedla správně. Lístky se dají koupit buď pro jednoduchý vstup do jednoho muzea €14 nebo v balíku vstupu do obou muzeí včetně promítnutí 3D filmu v IMAXu, které obě muzea obsahují za €35. Nabídka IMAX filmů byla slabá, a tak jsme zvolili prostý vstup za €14. Cena lístků na internetu je stejná jako na místě, tak nemá smysl je kupovat dopředu.

Odkazy na web muzeí: http://www.technik-museum.de/cs

Technické muzeum Sinsheim

Muzeum v Sinsheimu je rozdělené parkovištěm na dvě části. Mezi kterými se dá na vstupenku dvakrát přeběhnout. Pokud by člověk potřeboval např. do auta víckrát, tak se to dá na informacích domluvit. Expozice jsou svým rozsahem i kvalitou exponátů pro člověka zvyklého na pražské Technické muzeum skutečně ohromující. Teď trochu váhám jaké exponáty popisovat a neunudit vás k smrti. Radši se zaměřím pouze na rarity (z mého pohledu). Větší přehled si uděláte z fotek. Na konci článku najdete odkazy na alba.

Moc pěkné jsou expozice amerických silničních křižníků včetně dobových figurín a vybavení. Pěkně je také zpracovaná pozemní vojenská technika, včetně různých obojživelných automobilů a tanků. Hezký je tank Tiger, který po zásahu explodoval a v muzeu je naaranžovaný tak, že jsou jednotlivé kusy pancíře sestaveny opět do tvaru původního tanku a mezerami prosvítá oranžové světlo. Jiný Tiger zase pohybuje pásy a věží. Sice je pohání jen elektromotor a zvuk je reprodukovaný, ale i tak je to celkem působivá ukázka. Nad expozicí se vznáší JU52, FW190, ME109G, HE111 a další krásné exempláře. Na rozmanitosti pozemní techniky je vidět známý problém německé armády za druhé světové války – přes sto typů vozidel.

Po schodech je možné vystoupat na střechu, vlézt do Canadairu a trochu se „pohoupat“. Tady se trochu zastavím. Nad střechami obou částí muzea se totiž nacházejí skutečná letadla a to v letových pozicích. Cesta dovnitř vede po točitých schodištích a lávkách. V letadlech jsou vynechané sedačky nebo části sestav sedaček zakryté plexisklem. Člověk prochází skutečnými letadly a vidí uspořádání interiéru trupů a přes plexi nahlédne i do pilotních kabin. Tyto prohlídky jsou ještě zpestřeny dvěma faktory. Za prvé se díky své velikosti a působením větru a pohybujících se návštěvníků letadla malinko hýbou. Za druhé jsou některá dost nakloněná a to ve dvou rovinách, takže člověk téměř šplhá po zábradlí, které trupem vede. Zážitky z těchto prohlídek jsou tedy opravdu silné. Když člověk vleze do TU144 nebo Concorda, ztrácí se kokpit opravdu ve velké dálce. Člověk si tak uvědomí gigantický rozměr těchto strojů. Při prohlídce JU52 je zase fascinující, že stroj sestavený z pár nosníků a hromady vlnitého plechu se nerozpadl už při nastartování motorů￿ Dílenské „zpracování“ tohoto kusu je opravdu fascinující. Kdo nemá dost zážitků z letadel nebo nechce šlapat schody dolů, může sjet nerezovým tobogánem opravdu hodně rychle do přízemí. Žaludek v krku a náklony 90° jsou při takové jízdě samozřejmostí. Zatímco někteří Germáni křičeli od shora až dolů, Břéťa si stěžoval, že sotva se to rozjelo, už byl konec. Tak pozor až s ním půjdete na Matějskou

V druhé části muzea je většina prostoru věnována automobilům a motocyklům, včetně šestikolové formule Tyrrell, speciálů typu Blue Flame a neskutečně bizarních vozítek, u kterých označení „automobil“ moc neodpovídá realitě. Nejvíce mne zaujal kočárek připojitelný k mopedu jako sajdkára

Z muzea jsme vyrazili až před zavírací dobou. Plně jsme se oddali navigaci a ta nás naštěstí správně dovadla až k penzionu v nedaleké vesnici. Zbyly nám síly pouze na večeři, krátkou procházku po setmělém centru. Rádi jsme zalezli do postelí.

Technické muzeum Speyer

Druhý den, po buzení kohoutem vydatné snídani jsme se vydali směr Speyer (cca35Km). Kamarádovi Martinovi cestou přišlo, že vidí každou chvíli nějaký starý Ford. To se později vysvětlilo srazem Fordíků na parkovišti muzea. Kralovaly hlavně typy, které používali Bodie a Doyle.

Muzeum ve Speyeru je také velmi dobře přístupné z dálnice, takže jsme velmi rychle přistáli na parkovišti, jako správní Češi si zabalili svačiny, a vydali se na prohlídku. Vstupné jsme platili opět €14 a už jsme se hrnuli do první haly. Přivítaly nás miniponorky a jako lovecká trofej zavěšený Dreidecker. V hale je naštěstí ještě jeden, který se dá lépe fotit. Trochu nešťastně (z mého pohledu) jsou v halách tu a tam rozmístěny obrovské historické orchestriony. Ty bohužel za půl eura hrají a to hodně nahlas. Ukázalo se, že jeden člen naší výpravy je utajený sponzor těchto exponátů a tak jsme byli co chvíli obtěžováni neskutečným rámusem hrajících strojů.

Hlavní dominantou muzea je Boeing 747-230 z roku 1978. Opět je toto gigantické letadlo umístěné na plošinu cca třicet metrů nad zemí a dá se do něj vyšplhat po asi 114 schodech. Uvnitř se dají prolézat obě patra kokpitu pro cestující a navíc je v zadní části odstraněný interiér a je přístupné i spodní patro pro náklad. Je krásně vidět konstrukce letadla včetně nosníků, potahu a zadní „zátky“ přetlakového trupu. Fantastická jsou drobná lanka, kterými se ovládají ocasní plochy. No a na závěr jsme se prošli po křídle. Z plošiny pod letadlem vede obligátní tobogán, ve kterém se dá mírně přiblížit vzletové rychlosti Boeingu

Již před cestou se Břéťa ptal, jestli bude v muzeu ponorka. Naštěstí se mu přání splnilo, takže letos nemusíme do Hamburku. Kromě trpasličích ponorek v hale je jedna větší i venku. Jedná se o stroj z šedesátých let, takže je interiér ještě „vybavený“ desítkami ventilů, páček a spínačů. Konkrétně se jedná o typ U9 z roku 1967. Ponorka se dá prolézt od předních torpédometů po strojovnu a podle očekávání je tam pro posádku místa „jako v ponorce“.

Po ponorce jsme navštívili obří Antonov AN-22 Antěj se čtyřmi turbovrtulovými motory, každý osazený dvěma protiběžnými vrtulemi a výkonem 11040kW. Nákladový prostor má půdorys 33×4,4m. Jak je vidět na videu umístěném v letadle, jen díky umu sovětských pilotů se podařilo, s tímto letadlem vážícím 170 tun na třetí pokus přistát na přilehlém letišti s dráhou dlouhou 1600m.

Nakonec jsme si nechali halu kosmonautiky. Opravdu fascinující je ruský raketoplán Buran. Když člověk nakukuje z lávek dovnitř, není mu jasné jak se taková věc složená z dlaždiček, plechu a hromady kabelů mohla dostat do kosmu, respektive zpět na zem. K dispozici je i maketa amerického lunárního modulu rozkročená na měsíčním povrchu. Halu doplňují závodní motocykly a nádherně zrestaurované automobily.

Cesta do Čech proběhla bez problémů a tak jsme už kolem osmé mohli začít vstřebávat zážitky. Za sebe tedy obě muzea doporučuji.

Patrik Kuta

Pokud máte málo času je k dispozici album: http://pkuta.rajce.idnes.cz/Sinsheim_Speyer_-_vyber/

Pokud máte času více, jsou k dispozici všechny fotky a videa v následujících albech:

http://pkuta.rajce.idnes.cz/Sinsheim_2015/

http://pkuta.rajce.idnes.cz/Speyer_2015/

Napsat komentář