Fotogalerie

Memoriál Čížka 2014

16-DSC_0039V minulých ročnících ovlivňovalo „Memoriál“ hlavně počasí. Tentokrát jsem dlouho dopředu sledoval předpovědi, které nebyly vůbec dobré. Poprvé jsme ustoupili z tradičního termínu a udělali jsme dobře. V sobotu i v neděli bylo téměř ideální modelářské počasí. Ráno modrá obloha, ze které měli někteří soutěžící strach, protože ve výškách, ve kterých létají jejich modely, přestávají být vidět. No prostě našinec není nikdy spokojen. Od desáté se na obloze objevily krásné kumuly a začal boj o sekundy a body. (Pokračování textu…)

Soutěž historických větroňů kategorie ARC a A2

Datum konání:                   7. 6. 2014
Místo konání:                      Modelářské letiště MK Lipence
Ředitel soutěže:                 Miroslav Macků
Časoměřiči:                        Ing. Boleslav Adámek, Petr Ješina
Technické zabezpečení: Miroslav Macků, Petr Pánek, Martina Pánková
Počasí:                                 Jasno, proměnlivý, odpoledne východní vítr do 4 m/sec., teplota 25 – 28° C

 

MK Lipence uspořádal 7. června po roční přestávce,  způsobené povodní, soutěž historických větroňů. Starty gumicukem byly zahájeny po 10. hodině. V přehřátém vzduchu se stoupavé proudy hledaly dosti obtížně. V obou kategoriích se odlétalo 67 startů a přistání. Soutěže se zúčastnilo celkem 14 větroňů a všechny modely přežily horké počasí bez poškození. Díky perfektní obsluze v kiosku a dodržování nealkoholického pitného režimu se dá totéž říci i o soutěžících, zvláště těch dříve narozených. Věkový průměr nám kazil jen žák Vojta Šimko, který úspěšně absolvoval první soutěž s historickým větroněm. Velký dík patří oběma časoměřičům, kteří měli minimální možnost odejít z plochy a občerstvit se. Ještě po 16. hodině bylo na sluníčku 46o C. Ale přesně před rokem byla letištní plocha metr pod vodou.

 

Milan Dubský

Foto: Boleslav Adámek, Milan Dubský

Lehrte 2014

O minulém víkendu jsme s Břéťou a Matoušem navštívili setkání pilotů vojenských modelů v německém Lehrte. Akci pořádá místní modelářský klub na letišti o dost menším než je naše, ale s asfaltovou dráhou a domečkem s klubovnou a zázemím.

Asi týden dopředu jsem zjišťoval jaká bude účast pilotů a dostal jsem odpověď, že to bude spíše sraz kamarádů s vojenskými letadly než mega akce pro veřejnost jako v minulých letech. To mě trochu znejistilo, nicméně blízko Lehrte je letecké muzeum a město Hannover, takže alternativní program byl rychle zajištěn.

V sobotu ve čtvrt na pět jsme zadali do navigace GPS pozici letiště a vyjeli z Prahy. Vždycky když zadávám jen GPS pozici na tak dlouhou cestu, mám trochu mravenčení, jestli neskončíme někde na poli v jiné části země než je náš cíl. O to větší radost jsem měl, když jsme po desáté dojeli na správnou  louku s řadou karavanů, stanů a hlavně letadel!

Okamžitě jsme vyskočili z auta a začali procházet depo, kde se montovalo, seřizovalo a ladilo. Záhy se začala plnit stojánka a bylo jasné, že si užijeme nádherný letecký den. Rozložili jsme si jako jediní diváci křesílka a začali prohlížet přibývající stroje.

První světovou zastupoval zejména nádherný Fokker DR1, dva Sopwith pup a Fokker D VII.

Druhá válka byla zastoupena nejvíce a kralovala letka sedmi P47 Thunderbolt různých verzí, rychlý P 51D Mustang, několik rychle létajících F8F Bearcat – jeden ve verzi pilonového speciálu Rare Bear, F4U Corsair, párek T6 Texanů, Spitfire, Messerschmitt BF109 G, Fockewulf FW190 klasická i D verze, ruská La 7 a krásně zpracovaný a nádherně létající Mig 3, japonské Mitsubischi A6M2 Zero a Kawasaki Ki-61 Hien.

Proudové stíhačky byly zastoupeny rychlým Eurofighter Typhoon, velice obratným a krásně vybarveným Bae Hawk, F-16 Falcon a nakonec Dassault Rafale s rozpětím cca 3m.

Letové ukázky začaly bez zvláštních úvodů. Jako diváci jsme měli vše jako na dlani. Bylo vidět, že řada pilotů má problém s přiblížením na přistání, protože letiště lemují poměrně vysoké stromy. Pokud piloti nenalétávali z velké vzdálenosti, přistávali z velké výšky a museli rychle vytratit rychlost. Některá přistání proto skončila hopkáním nebo opakováním. Naštěstí se to kromě zlomené vrtule BF 109 a oddělené přídě F-16 obešlo bez následků. Některá letadla projevila nesmírnou odolnost, jako třeba obrovský Rafal, kterého pilot v závěru tak natáhl, že si doslova kecnul na výtokové trysky a následně na podvozek.

Osobně se mi líbí zvuk hvězdicových motorů. Ty byly osazeny v například několika Thunderboltech a při průletech s plným plynem mi způsobovaly mrazení v zádech. Nádherné byly také lety jetů. Obrovský Rafal měl však motory s výkonem na hraně. Po průletu na rychlosti udělal vždy jen dva výkruty a už se musel uklidnit a nabrat rychlost. Naproti tomu ostatní jety předvedly nádherné rychlé průlety a maketové manévry. Pomalolety v podobě dvouplošníků vynikaly majestátními průlety a bojovými obraty. S Mustangem létala jediná žena pilotka (i když Břéťa tvrdil, že to je předělaný muž:-). Když už se Mustanga podařilo nastartovat, tak byly lety impozantní s přemety přes celou oblohu, rychlými průlety nad dráhou a vzorným přistáním. Bezkonkurenčně největší randál dělal ďábelsky rudý Bearcat, kterému se v nízkých průletech na plný plyn trhaly proudnice na vrtuli což vydávalo ohlušující lomoz. Zajímavou příhodu zažil jeden z Pupů. Tři lidé se vystřídali u startování a motor nenaskočil. Nakonec se ukázalo, že pilot natankoval místo benzínu směs na kouření. Náprava byla rychlá a Pup předvedl nejhezčí obraty z víceplošných letadel.

Celý den nádherně plynul pouze s malou pauzou na oběd. Nebylo potřeba ozvučení, cedulky, catering ani skákací hradJ Občerstvení v podobě klobás a tekutin prodávaly manželky pilotů a na letišti i v zázemí panovala klidná atmosféra. Křesílka jsme opustili až kolem páté a vydali se do hotelu v nedaleké malebné vesničce s pro nás nevyslovitelným názvem Ahlte.

Ve vesničce jsme udělali průzkum a našli typickou řeckou tavernu a pravým gyrosem, vše zapili výborným německým pivem a odebrali se do postelí.

V neděli jsme se vydali do Hannoveru, kde Břéťa projevil svůj talent a jakmile dostal mapku města, vytvořil trasu po vytypovaných pamětihodnostech a vzorně nás provázel. Nejvíce nás zaujala mega radnice.

Břéťu to táhlo do výšek a tak jsme vystoupali a po té vyjeli šikmým výtahem až na věž snad v devadesáti metrech. Výtah je sice moderní, ale velmi zajímavě si inženýři poradili s trasou vedenou jedním žebrem kopule. Celá kabina je zešikmená a i tvar vodítek je opravdu netradičníJ Pokud člověk přežije cestu výtahem, odmění ho „panoramata“J

Závěrem musím říci, že „zájezd“ byl pro nás nad očekávání přínosný a možná přinesl i trochu inspirace pro pořádání zářijové akce k padesátinám našeho klubu.

Patrik Kuta

PS: všechny fotky najdete na http://pkuta.rajce.idnes.cz/Lehrte2014 a pokusím se sestavit i pár videí.